Léčivé byliny mají jedinečné charakteristiky, jež vznikají především díky výskytu jejich sekundárních metabolitů. Ty slouží rostlinám jako ochrana před býložravci, mikroorganismy a dalšími nepřátelskými faktory životního prostředí a mají farmakologickou aktivitu u lidí i u zvířat a tvoří základ konvenčních léčiv.
Léčivá rostlina, na rozdíl od léčiv s jednou izolovanou účinnou látkou, obsahuje celý a vyvážený komplex účinných látek. Ačkoliv se dodnes podařilo identifikovat pouze malou část z nich, je už známo, že za účinky bylin odpovídá právě jejich kombinace.
Organické látky, které vznikají metabolismem rostlin, klasifikujeme jako primární nebo sekundární metabolity rostlin. U celé řady sekundárních metabolitů není jejich funkce známá. Některé mohou zpomalovat klíčení nebo býti zásobními látkami, jiné představují odpadní látky. Avšak zatímco primární metabolity rostlin slouží jako živiny pro organismus, který rostlinu pozře, produkty sekundárního metabolismu mohou intenzivně ovlivňovat tělesné funkce živých organismů, kterými byly pozřeny.
Flavonoidy
Flavonoidy jsou barevné pigmenty, které jsou rozpuštěné v buněčné šťávě a chrání rostlinu před napadením hmyzem a plísněmi. Často mají protizánětlivé účinky a schopnost vázat volné radikály. Zvyšují také pevnost cév a normalizují propustnost cévních stěn. Napomáhají účinku vitaminu C, podporují tvorbu žluči a působí proti křečovým stahům a bolestem. Jsou jedním z nejrozšířenějších sekundárních metabolitů u rostlin.
Saponiny
Saponiny jsou látky s glykosidickou stavbou molekuly, které byly prokázány u mnoha druhů rostlin. Při promísení s vodou tvoří pěnivé a mýdlově opaleskující roztoky. Některé nejedovaté saponiny byly využívány jako pěnící přípravky například do šamponů, zubní pasty nebo ústní vody.
Na organismus mají saponiny příznivé i nepříznivé účinky. Mezi příznivé účinky patří jejich schopnost rozpouštět hleny, podpora trávení nebo antibiotické účinky. Jiné saponiny jsou však jedovaté a způsobují například rozpad červených krvinek.
Hořčiny
Hořčiny jsou hořkými látkami, které dokáží příznivě ovlivňovat činnost trávicího ústrojí, například zvýšením tvorby žaludečních šťáv. Dělí se na čisté hořčiny, které povzbuzují funkci trávicích orgánů a na aromatické hořčiny, které navíc obsahují éterické oleje, takže vliv působení je nejen na vlastní trávicí systém, ale také na činnost žlučníku a jater.
Některé hořčiny pak působí mírně sedativním způsobem, takže se aplikují jako gastrosedativa.
Slizové látky
Slizové látky v rostlinách jsou zvláštními druhy polysacharidů, které vytvářejí s teplou vodou viskózní koloidní systémy. Ve studené vodě tvoří gely a bobtnají. Ve fytoterapii se využívají jako mechanické protektivní prostředky a to zejména na ochranu sliznic. Zástupci, ve kterých se slizové látky vyskytují, jsou například lněné semeno, kořen proskurníku nebo kostivalu či semena jitrocele indického – psyllium.
Třísloviny
Třísloviny neboli taniny jsou nejrozšířenější třídou sekundárních metabolitů u rostlin. Bylo identifikováno několik tisíc jejich různých sloučenin. Taniny mají mnoho rolí v biologii rostlin a v lidském životě, například ochranu proti UV záření, mají také obranou funkci proti býložravcům a patogenům, přispívají k barevné rozličnosti rostlin a též k chuti potravin, nápojů a léků.
Éterické oleje
Éterické oleje, nebo také silice, jsou těkavými látkami, jež dodávají každé rostlině její typickou a individuální vůni. Při fytoterapii se využívají jak vnitřně tak zevně. Mohou mít buď farmakologické účinky – například tea tree olej, který působí antiviroticky, nebo působí v rovině psychologické – příkladem je levandulový éterický olej.
Obvykle je tvoří bohatá směs různých látek, především terpenického charakteru, a jsou často považovány za odpadní produkty rostlinného metabolismu. Jejich význam je především ve vábení hmyzích opylovačů a ochraně před živočišnými, houbovými či mikrobiálními patogeny. Jsou to tekuté těkavé látky zpravidla palčivé chuti.
Alkaloidy
Alkaloidy jsou dusíkaté látky, které vznikají během metabolismu aminokyselin. Vyskytují se nejčastěji vázané na některou organickou kyselinu ve formě soli. Většinou jsou pevného krystalického charakteru, bez barvy a zápachu, převážně silně hořké chuti.
Význam alkaloidů není jednoznačně vysvětlen, ale předpokladem je, že v některých případech plní obrannou funkci vůči živočichům. Účastní se též metabolických procesů v rostlině, především pak oxidoredukčních reakcí.
Valná většina alkaloidů má vliv na nervovou soustavu organismu, který alkaloid přijme, a to podmíněným blokováním činnosti některého důležitého enzymu. Ve většině případů jsou alkaloidy jedovatými látkami, avšak při správném dávkování mohou též fungovat jako léčiva.
Glykosidy
Glykosidy patří ke stavebním látkám rostlin a jsou tvořeny vazbou dvou složek – cukerné (glycid) a necukerné složky (aglykon). Necukerná složka má různorodé chemické složení, které určuje charakter působení celého komplexu jednotlivých glykosidů.
Vzhledem k různému složení necukerných složek mají glykosidy velmi rozmanité působení a některé jsou také velmi jedovaté – příkladem jsou srdeční glykosidy, které jsou obsažené například v náprstníku nebo konvalince.
Látky ostré chuti
„Pálivé“ látky, které jsou obsažené například v zázvoru, napomáhají stimulaci produkce slin či žaludečních šťáv. Při vnějším použití působí na receptory tepla a bolesti v kůži.
Zdroj:
Pearson W. 2009. Concurrent use of veterinary drugs and herbal medicines in racing Standardbreds. The Canadian Veterinary Journal. 50:1283-1285
Wenzel M. 2014. Léčivé rostliny: nejlepší využití pro zdraví celé rodiny. Grada, Praha.
Bulánková I. 2005. Léčivé rostliny na naší zahradě. Grada publishing, Praha.
Novák J. 2007. Jedovaté rostliny kolem nás. Grada publishing, Brno
Schulzová V, Hajšlová J. 2007. Toxické alkaloidy v potravním řetězci člověka. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha
Zentrich JA. 1991. Byliny v prevenci. Fontána, Olomouc.
Hassanpour S, Maheri-Sis N, Eshratkhah B, Mehmandar FB. 2011. Plants and secondary metabolites (Tannins): A Review. International Journal of Forest, Soil and Erosion. 1:47-53.